Někdo slaví velikonoční svátky jako svátky jara, pro někoho jsou to svátky církevní. A další je vnímá třeba jako obecně křesťanské svátky, které připomínají historickou událost. Pro jiného jde jen o dny volna, které je potřeba využít. Ani jedno není špatně. Tak či onak ale Evropa stojí na křesťanských základech. Aby se nám všem dobře žilo, stačí vlastně málo – chovat se k ostatním důstojně a s respektem. Svoboda mé pěsti končí před obličejem mého bližního.
Pro letošní velikonoční zamyšlení jsme použili pár slov z dokumentu Vzkaz Jaroslava Maxmiliána Kašparů (originální zdroj: Česká televize).
Redakce serveru Měšec.cz vám přeje klidné a radostné velikonoční svátky.
Žijeme ve světě, ve kterém se něco velmi silně změnilo. Žijeme ve světě plném epidemie nelásky až nenávisti. A také se změnily pojmy.
My už dáváme jiný obsah jiným pojmům, a tak jsme se dostali v této zemi do jakéhosi Babylónu.
A ti, kteří jsou u nás dnes u moci, se domnívají, že všechno vyřeší paragrafy a peníze. A já se tohoto velkého omylu obávám, protože nad tím materiálním musí být jakýsi akcident a ten akcident, to je právě ona láska.
A tím, že se změnily pojmy, došlo k tomu, že například:
- pýcha se změnila ve zdravé sebevědomí,
- lakomství v zákon ekonomiky,
- nestřídmost se povýšila na vyšší životní úroveň,
- závist – to je boj o spravedlnost,
- hněv je zdravá reakce na nekorektní jednání druhých,
- a lenost se proměnila v prokrastinaci.
- Dokonce hulvátství se u nás stalo svobodou projevu,
- okrádání, toť svobodný trh
- a mateřství bez manželství, to je moderní forma existence a osvobození ženy.
- Smilstvo je prevence proti neurózám,
- zanedbaná výchova dětí je tvorba vlastního názoru potomstva,
- neúcta k tradici se proměnila ve vítězství zdravého rozumu,
- likvidace pozitivních hodnot je zbavení se předsudků.
- Svoboda projevu se povýšila na svévoli jednotlivce,
- tolerance se proměnila v ustupování zlu
- a korektnost v povinný názorový koridor.
Ovšem z tohoto Babylonu je potřeba vyjít ven. Sestoupit dolů a nechat v sobě snad jedině hořet oheň lásky, nikoliv oheň zmatku.
Olovnice nám symbolizuje, že je potřeba vrátit se dolů k podstatě normality tak, jako všechny rostliny svými kořeny směřují do středu planety Země.
A vodováha, ta nám zase stylizuje, že bychom si měli hlídat, aby to s našimi mezilidskými vztahy i vztahy k hodnotám nešlo nějak z kopce.
